Orákulum je známé po stovky let. I když v minulosti měla jinou podobu. V antickém středověku byla za orákula považována místa, kde se věštilo. Šlo tedy o věštírny. Věštkyně v nich věštily za užití různých praktik.
K základním věšteckým metodám orákula přitom patřilo tahání losu, vnuknutí v podobě snů a vizí, o něco později pak i tarot a I-ťing. Věštba v orákulu se zobrazuje v obrazech a symbolech. K nejznámějším věštkyním této doby patří Pýthia nebo Sibyla. Věštění se na černou listinu dostalo až s příchodem křesťanství ve středověku. Na scéně se opět objevily až s počátkem novověku, nejvíce na přelomu 19. a 20. století.
Věštění v Delfách
Delfská věštírna skutečně existovala a dokonce až po dobu 1000 let dávala Řekům cenné rady. V Delfách nevěštila pouze Sybila nebo Pýthia. Věštecké služby zde nabízelo hned několik žen, které žily ve městě pod jeskyní. V jeskyni pracovaly na směny. Každý den se tu vystřídaly dvě věštkyně a ještě existovala i jedna náhradnice, kdyby náhodou jedna z nich nemohla.
Jeskyně byla pro ně významná z prostého důvodu. Z trhlin v zemi tu vychází etylen, který je lehce omamný. Věštkyně tak velmi snadno dostal do rauše. Ty pak byly schopny věštin v záhadném jazyce. Byly to bláboly, které musel do normální řeči překládat kněz. Tito kněží byli ve skutečnosti špičkoví špioni, kteří věděli, kde se co šustlo. Dokázali dobře poradit.
Povětšinou však byly věštby poměrně nejasné a tajemné.
Co odhalí věštby?
Orákula slouží spíše k sebepoznání, než k předpovídání budoucnosti. Mýlíte se, pokud jste si mysleli, že se věnuje proroctvím. Odhaluje vaše možnosti, které jsou vám v dané situaci nabídnuty, ale je zde prostor s tím něco udělat. A tak byste to měli i brát. Je to ten nejlepší nástroj k sebepoznání.
