Nejvýznamnější den čarodějnic v roce se blíží, všude okolo nás se postupně objevují vydlabané dýně a čarodějnice na koštěti. Zamysleli jste se však, kde se vůbec to spojení čarodějnic s košťaty vzal?
Podle historiků za to může středověká Evropa, která si o čarodějnicích vymyslela pohádky. Tyhle mýty a legendy byly spojeny s hloupostí a tehdejší nevzdělaností, kdy si lidé nedokázali spoustu věcí vysvětlit. Šlo zejména o léčivé účinky bylinek, a proto je připisovali kouzlům a čárům.
Symbol koštěte
Bylo tomu tak od dávných dob, tedy od chvíle, kdy matriarchát vystřídal patriarchát. Koště naznačuje ženám, kde je jejich místo. Žena patří k plotně. Žena se měla držet svého koštěte a držet se svého vyhraněného prostoru a dál nechodit. Měla se tedy držet domova, starat se o něj a nic jiného ji nenáleželo. Potom, když tedy na koště nasedla a vyletěla komínem, šlo vlastně o rebelii.
Koště ve spojení s bylinkami pak představuje dokonalé mystické spojení
Sebevědomá a chytrá žena se sklonem k rebelii a svobodomyšlenkářství, to byla ve středověku vskutku velmi nebezpečná a troufalá kombinace. Zvlášť, když bylinkářky podaly lidem bylinky s omamnými nebo halucinogenními účinky (k nimž patří kupříkladu mandragora), při nichž měli pocit, že lítají. Na vině mohly být i prastaré pohanské rituály, které byly spojeny s tou nejúčinnější mastí z durmanu, která byla známá i jako “létací mast”. Byla užívána Kelty v rámci ryze ženského obřadu. Aplikovala se do genitálií a způsobovala silné orgastické pocity, pocit beztíže a euforie. Muži přitom i přes zákaz tajně pozorovali. Ženy v této opojné fázi eroticky užívaly košťata a vymetaly zlé duchy. Mužská ješitnost, touha a závist posléze udělala své. Žena rajtující na koštěti jako na mužském přirození (bylo v katolickém světě bylo absolutně nepřijatelné). Čarodějnice proto podle mužů létaly na koštěti a obcovaly s ďáblem. Inkvizitoři si pak samozřejmě ještě něco přidali a vytvořili démona, jehož je zapotřebí odstranit, tedy upálit.
