“Největším jedem života je sebelítost.”
Vladimír Páral
Občas tomu tak je, jednou jdeme nahoru a jindy zas dolů. Někdy si s námi život umí doopravdy pohrát a někdy je i velmi krutý. Jednou za čas máme všichni nárok propadnout skepsi, nikdy by však tento stav neměl probíhat dlouho.
Ten, kdo se lituje, je předurčen k selhání
Krutý titulek, ale je tomu tak. Pokud se totiž vlastních ranách pitváme déle než je zdrávo, divíme se, proč jsme takoví, nebo makoví, proč zrovna my a ne někdo jiný, čím jsme si to zasloužili, nejenže nám to nijak nepomůže, ale spíše uškodí. Vaše věčná sebelítost vás nikdy neodrazí ode dna, spíš naopak, smyčku na krku pořádně přitáhne a ještě se zafixuje o pořádný balvan. Vždy bude existovat nějaký důvod, proč se politovat. A někdy se nám doopravdy stane něco hrozného. Není však možné se v tom plácat po zbytek života, jinak se sami vrháme do bezvýchodné pasti.
I když se to jeví jako klišé, ale ono to tak vskutku je, všechno zlé je pro něco dobré.
Jak vybřednout z věčné sebelítosti
-
Přeprogramujte své negativní myšlenkové vzorce. Mohlo by být přeci hůř a tak buďte vděční, že věci se mají alespoň tak, jak jsou. Buďte skromní. Posilte své sebevědomí. Pro zlepšení vašeho stavu, si proto každý den napište 5 věcí, za které jste daný den vděční.
-
Přestaňte se litovat, sebelítost vám nikdy nezajistí lepší pocit. Ze svých aktuálních proher si vezměte ponaučení a uvědomte si, že vše, co se děje, tak se děje z nějakého důvodu. Třeba tato práce nebyla určena pro vás, ale jinde na vás čeká lepší, třeba jste se měli něčemu naučit a třeba vás to obohatí jiným způsobem, než jste čekali.
-
Zapomeňte na své okolí. Je to váš život a jednomu jde snáze to a druhému zas ono. Nesrovnávejte se a nesuďte. Nikdy nevíte, jak těžký život má ve skutečnosti a zda doopravdy máte, co závidět.
