Zatímco u nás jde o objevování Ameriky, v Americe terapie úsměvem představuje hrůznou zastaralou psychiatrickou léčbu z třicátých let minulého století.
Byly k němu nuceny americké ženy v domácnosti, které muži pod nátlakem přinuceny k hospitalizaci v psychiatrických ústavech, protože se netvářily šťastné, nestaraly se o sebe a podle mužů je trápila deprese. Tento stav jim bránil v řádném starání se o svého manžela a to byl v té době trestný čin. Zdá se vám to neuvěřitelné? Ale kdepak! Skutečně ve třicátých letech minulého století bylo v Americe možné poslat ženu na léčení, pokud se manželovi zdála depresivní anebo tehdy, když se o něj nezajímala podle jeho představ. Psychiatrický ústav se měl postarat o nápravu. Použít k tomu přitom mohli různé prostředky.
Nutno říct, že nad řadou psychoterapeutických metod byste zvedli přinejmenším obočí. Základem byla tzv. terapie úsměvem, o níž si odborníci mysleli, že když ženu donutí k trvalému úsměvu, promění se v přirozený jev a ona se tím vyléčí. Vedle této méně radikální terapie tu ovšem docházelo zcela pravidelné léčbě i elektrošoky. Ty pak ve skutečnosti ženu jednou pro vždy zničily.
Vrcholným obdobím tohoto chování však v Americe nebyla třicátá léta, ale léta padesátá, kdy se rozdílná představa o roli a očekávání nejvíc odlišuje. Jde o dobu těsně po válce, kdy depresi čelí nejen ženy, ale i muži. Během války, kdy bylo mužů nedostatečné množství, převzaly jejich zaměstnání a povinnosti a po skončení války už od toho nechtěly upustit. Ženám se po válce už nechtělo vracet zpět do kuchyní, kam je muži posílali. Zajímavé bylo i to, že ženy, které během války začaly pracovat pro armádu, po jejím skončení neměly nárok na pomoc od státu, jako muži veteráni. Muži je však chtěli vidět s trvalým úsměvem v kuchyni, zatímco ve skutečnosti byly do kuchyní zavřeny nespokojené ženy. Ty pak byly pro deprese nuceny k psychiatrické léčbě. Nespokojenost žen totiž představovala hrozbu domácího klidu. A tak, když nepomáhala terapie úsměvem na řadu přišlo Valium. Naštěstí hospitalizace a šoková terapie nespokojené ženy by byla v té době již neslýchanou.
Je zajímavé, že sklon k depresím a smutku je stále mylně připisována ženám, byť jde o záležitost, která trápí obě pohlaví. Zajímavé je rovněž i to, že ten tlak na ženu, která se má tvářit za každých okolností šťastně, přetrvává do dnešních dnů. Je zajímavé, že je tomu i přesto, že výzkumy zjistily, že takto nucený úsměv ve skutečnosti nemá žádné blahodárné účinky.
