Frenologie je zajímavým to oborem, který se zaměřoval na hlavu člověka. Zkoumal stavbu lebky, velikost a tvar hlavy, protože předpokládali, že právě toto je spojeno s duševními schopnostmi a charakteristickými rysy. Jde o tzv. pseudovědu, kterou však úspěšně převzala neurověda. Nejoblíbenější byla zejména v 19. století a na začátku 20. století.
O Frenologii
Zakladatelem oboru byl zřejmě rakousky lékař, anatom a patolog Franz-Joseph Gall, který tuto metodu nazýval kraniologií a kranioskopií. Termín frenologie zavedl teprve jeho žák Johann G. Spurzheim. Jejich teze byla založena na zkoumání trestanců a chovanců v blázinci. V Německu byla tato pseudověda zakázána císařským patentem. Rozšířila se však i do Francie a Itálie. V Americe byl pak v New Yorku založen Frenologický ústav a frenologické muzeum.
Z čeho vycházela Frenologie?
Podle frenologie je mozek orgánem mysli. Také lidské duševní schopnosti sestávají z určitého počtu navzájem nezávislých vloh. Vlohy jsou vrozené a každé z nich přitom přísluší určitá oblast na povrchu mozku. Velikost určité oblasti mozku odpovídá míře nadání jedince s určitou vlohou. Velikostí oblastí mozku odpovídá vnější tvar lebky, takže mohou být podle něj zvenku posuzovány. Frenologie byla tak oblíbená, že ve 19. století si podle ní vybírali své zaměstnance. Hlídali si ji i kriminalisté. Bohužel také i nacisté, kteří právě na základě tvaru lebky posílali na smrt miliony lidí.
Čeho si všímali frenologové
Frenologové si nevšímali pouze tvaru a velikosti lebky, hledali i hrbolky a jamky, všímali si nepravidelnosti a k vyšetření užívali i různé nástroje. To, kde se hrbolek nacházel, předvídal, zda dotyčný je nadaný na matematiku, je velmi inteligentní anebo je to zločinec. Díky frenologie došlo k odhalení řečového centra i vznik teorie o šedé a bílé hmotě mozkové.